Poslední teroristický útok na redakci pařížského týdeníku Charlie Hebdo vyvolal masovou reakci. Lidé demonstrují, média tisknou karikatury jako o život, kdekdo je dnes Charlie (Je suis Charlie). Je to dobře?
Jednoduchá úvaha mě vede k závěru, že to je přesně to, co teroristé potřebovali. Z médií se do arabského světa valí vlna zděšení a soustrasti, takže se jim podařilo splnit cíl na 100 %. A přitom např. v roce 2012 (novější statistiku jsem nenašel) zemřelo denně na francouzských silnicích 10 lidí a další 2 lidé byli zavražděni. To víceméně vyrovnává teroristický útok. Nikdo to však mediálně neřeší. Proč?
Troufám si tvrdit, že kdyby se tyto teroristické útoky tolik nemedializovaly a neprovázelo je takové davové šílenství, neměli by k nim teroristé valný důvod. K čemu zabíjet nevinné, když to s národem ani nehne? Do boje proti terorismu se verbuje ze všech stran a každý by se měl připravit na to, že přijde zase o kus soukromí a daní, které bude nutné nasypat do vojenského a zpravodajského rozpočtu. Ale co kdyby se namísto toho věnovala pozornost potřebě změnit přístup každého z nás?
Rozhodně tím nechci říct, že by se měly nevinné oběti nějak znevažovat. Náleží jim zármutek nejbližších, a těm zase soustrast okolí. Ale to je vše. Každé další divadlo okolo je zbytečná podpora záměru teroristů. Uvědomuju si, že je to těžké. Lidi se rádi semknou, rádi vyjádří podporu, rádi cítí sounáležitost s ostatními. Je to velmi pozitivní vlastnost moderní humánně založené společnosti. A já osobně ji považuji za správnou a velmi důležitou vlastnost. Jen je v tomto případě možná trochu kontraproduktivní.
You must log in to post a comment.